Karlstadt

Muzeum

Srdečně Vás vítáme na naší historické výstavě soukromé sbírky, jejíž vlastníkem je podnikatel, vášnivý sběratel a milovník Karlových Varů, pan Karel Chotek, který se Karlovarsku začal věnovat ve svých 15 letech.

Název tohoto místa je stejně unikátní jako sbírka sama a byl objeven na fasádě historického domu (z přelomu 19. – 20. století) tady v Karlových Varech a jsme proto moc rádi, že díky tomuto jedinečnému projektu můžeme historii obnovit a nechat ji znovu vyniknout.

V naší sbírce se nacházejí unikáty, suvenýry a nejrůznější předměty spojené s Becherovkou, Mattoni či tradicemi Karlovarska, jako jsou porcelán, sklo, lázeňské pohárky, oplatky a mnoho dalších, jak sami uvidíte. Užijte si pohlídku a pokud by Vás zajímalo něco více, neváhejte se na nás obrátit.

Karlovy Vary

Založení Karlových Varů je často spojováno s legendou objevení Vřídla císařem Karlem IV., který byl se svou družinou v lesích u Lokte na honu jelena. Traduje se, že během honu skočil jelen ze skály a lovecký pes za ním, přičemž oba spadli do vroucí tůně. Karel IV., v doprovodu své družiny a lékařů, vodu ochutnal a zanedlouho pocítil úlevu od bolesti své nemocné nohy. Nařídil pak, aby okolí pramene bylo pro své léčivé účinky osídleno.

Historicky bylo okolí Karlových Varů osídleno již delší dobu a v roce 1370 tak Karel IV. povýšil osadu na město. Sám město navštívil v letech 1370, 1374 a 1376.

Vary byly původně velmi malé, ale postupně se rozrůstaly i přes mnohé živelné pohromy, které město potkaly. Například v roce 1604 došlo k požáru způsobeným přetavováním másla, který zničil 99 ze 102 stávajících domů. Další obrovský požár zasáhl město roku 1759 a v roce 1890 přišla nejničivější povodeň, při které zemřel starosta města Eduard Knoll, kterému údajně puklo srdce, když viděl, co se s jeho městem stalo.

století bylo nejdůležitější etapou rozvoje města. Vyrůstaly mnohé, dodnes známé, kolonády, hotely, lázeňské budovy, kostely a další. Rozvoj města byl pak silně poznamenán dvěma světovými válkami a odsunem německého obyvatelstva.

Za dob socialismu byly postaveny některé významné budovy jako hotel Thermal či nová Vřídelní kolonáda. Lázně připadly státu a většina klientely té doby pocházela ze zemí Sovětského Svazu.

V současné době zůstává město stále velice atraktivní svojí architekturou, lázeňstvím a zasazením do přírody. V roce 2021 bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Vitrína 1: Vřídlovec

Karlovarský vřídlovec (aragonit) je unikátní minerál vznikající usazováním karlovarské vřídelní vody, která obsahuje mnoho rozpuštěných nerostných látek a plynů. Při ochlazení se látky vylučují a usazují se.

Jednotlivé vrstvy vřídlovce získávají, dle různého obsahu kysličníku železitého, rozličné odstíny od bílé, růžové, oranžové, okrové až hnědé, což činí každý kousek naprosto unikátní.

Zajímavostí je, že se jedná o jediný vodní kámen na světě použitelný pro opracování a leštění.

Říká se, že lidé možná nepřišli do Karlových Varů kvůli zdejší léčivě vodě, ale právě kvůli kameni vzniklému jejím usazováním. Jisté ale je, že se až do roku 1600 Vřídlovec těžil u karlovarského kostela svaté Máří Magdalény.

Řemeslo jeho opracování a poté sestavování takzvané karlovarské mozaiky se nejvíce rozvíjelo od poloviny 18. století do poloviny 19. století. Zánik tohoto řemesla přinesla 2. světová válka a následný odsun německého obyvatelstva. Odešli tak staří řemeslníci a ve druhé polovině minulého století schopnost zpracování Vřídlovce téměř vymizela.

Díky své barvě a půvabu se zde Vřídlovec používal jako ozdobný kámen při výrobě šperků a suvenýrů. Mezi časté předměty patří například šperkovnice, brože, dózy, sošky, růžičky či vřídlovcová “kola”, které vidíte i v naší vitríně. Velkým sběratelem předmětů z Vřídlovce byl například Johann Wolfgang Goethe.

Vitrína 2: Lázeňství – sůl

Historie Lázeňství

Karlovarské vodě byla přisuzována léčebná moc dávno před založením města Karlem IV. Od 14. století pak do Karlových Varů přijížděli hosté kvůli koupelím, které trvaly 5-12 hodin denně.

První lékařská příručka pro lázeňské hosty byla vydána v roce 1522 lékařem Václavem Payerem z Lokte, který se zamýšlel i nad vnitřním užitím místních vod a složením. Stal se proto průkopníkem pitné kúry.

V 18. století učinil Dr. David Becher první vědecký rozbor vřídelní vody a zdokonalil léčebné kúry v Karlových Varech. Propagoval pití vody přímo u pramenů a časté procházky a s jeho přičiněním se také v roce 1764 zdokonalila výroba karlovarské vřídelní soli.

V této době místní lázeňství vzkvétalo a vznikaly kolonády, lázeňské budovy a stavby. Druhá polovina 19. století se stala obdobím rozsáhlých stavebních prací, vznikla Mlýnská kolonáda či Císařské lázně. Práce byly završeny před 1. světovou válkou zbudováním hotelu Imperial.

Dodnes je pitná kůra minerálních pramenů velice populární a lázeňské pohárky určené pro jejich pití žádaným suvenýrem.

Vřídelní sůl

Vřídelní sůl byla známa už na konci 16. století, kdy J. z Klausenburku píše o vřídelní soli používané jako zásypu pro rány koní či na bělení jejich zubů.

V roce 1732 počíná etapa skutečného využívání vřídelní soli jako léčivého přípravku vyráběného barvířem a lékařem Bernhardem Richterem.

Proměnlivé složení soli však trápilo lékaře Davida Bechera, který poté zdokonalil proces její výroby. V roce 1764 pak již dvorní dekret povoluje výrobu dle Becherovy metody.

V roce 1867 získal monopol na výrobu a export Heinrich Mattoni (1830 – 1910). Díky nově vzniklé metodě zpracování vřídelní soli v práškové formě z 80. let 19. století bylo možné začít sůl využívat jako léčebný prostředek ekvivalentní vřídelní vodě. Najdeme ji dodnes např. v tradiční karlovarské kosmetice.

Vitrína 3 + 4: Lázeňské pohárky

Lázeňské pohárky jsou velmi obvyklé karlovarské suvenýry, jejichž historie sahá až do 16. století. Původně se jednalo o skleněné nádoby s držákem, aby se host nespálil, či nepolil. Teprve až později se začaly vyrábět z kameniny a mléčného skla. Od začátku 19. století se na karlovarsku začíná vyrábět porcelán a objevují se první porcelánové pohárky. Postupně se také začínají zdobit. Od jednoduchého místa a roku, přes krajiny až po přírodní ornamenty. Na počátku 20. století se začíná objevovat charakteristické pítko.

Pohárky v naší sbírce pocházejí z konce 19. století a celého 20. století.

Najdete zde například porcelánové kousky ze Staré Role, Rybář, Horního Slavkova, Dalovic a mnoha významných karlovarských porcelánek, či keramické pohárky z Kožlan.

Speciální kousek je velký pohár Viktor ze studia Lesov navržený významným designérem Jiřím Laštovičkou nebo speciální výroční pohár oslavující 170 let porcelánky Stružná (JSK).

Vitrína 5: Historické osobnosti

S historií Karlových Varů je spojena celá řada významných osobností, jejichž návštěvy přispěly ke zvýšení popularity a prestiže města. Po návštěvě důležité osobnosti se často stalo, že jim město věnovalo pamětní desku, památník nebo sochu.

Karlovy Vary mají také mnoho významných osobností, které ve městě zůstali a podpořili místní rozvoj nebo založili podnikatelské dynastie. Mattonimu a Becherům se pak věnujeme v další části prohlídky.

Zvýrazněny jsou osobnosti, ke kterým se váže zajímavá historka ohledně města nebo jejich obyvatel.

Vladaři:

car Petr I. Veliký (1672 – 1725)

○ přijel dvakrát v letech 1711 a 1712

○ v Březové ručně vykoval tyč a podkovu, pomáhal zedníkům při stavbě domu U páva, apod.

○ vsadil se, že na neosedlaném koni vyjede na strmý skalnatý kopec s křížem a toto místo je nyní pojmenováno Petrova výšina a byla zde zřízena busta u dřevěného kříže.

král Otto I. Řecký (1815 – 1867)

○ navštívil Karlovy Vary celkem pětkrát v letech 1836, 1852, 1856, 1864, 1865 ○ je po něm pojmenovaná Ottova výšina s Ottovým sloupem poblíž vyhlídky Tři Kříže

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937)

○ mezi lety 1923-1933 navštívil město celkem osmkrát

○ často jezdil na koni a rád cestoval do restaurace na Sv. Linhartu

Skladatelé:

Ludwig van Beethoven (1770 – 1827)

○ navštívil Karlovy Vary dvakrát, ne jako lázeňský host

○ Při první návštěvě se do Varů donesla zpráva o požáru města Baden u Vídně. Beethoven proto uskutečnil benefiční koncert s dobrovolným vstupným, kvalita koncertu byla dle zpráv vynikající, ale výdělek nízký.

○ na jeho památku je zřízena socha v zahradách u hotelu Richmond

Antonín Dvořák (1841-1901)

○ navštívil Vary celkem sedmkrát, ale ne jako lázeňský host, nýbrž na setkání s mnoha důležitými osobnostmi hudebního života

○ na počest jeho návštěv i evropské premiéry symfonie Z nového světa byla vytyčena jeho vůbec první socha v Dvořákových sadech

Spisovatelé:

Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832)

○ navštívil město třináctkrát, přičemž pobýval na mnoha různých místech ○ věnoval se tu mnoha svým koníčkům a stal se sběratelem vřídlovce i porcelánu. Byl například příznivcem továrny v Dalovicích a ve svých

poznámkách psal o objednání porcelánové sady pro 12 osob.

○ naposledy navštívil Karlovy Vary v roce 1823 ve svých 74, kdy se silně zamiloval do 19 leté Ulriky von Levetzow. Poté, co odmítla jeho žádost o ruku, Goethe odjel a do Čech už se nevrátil

○ má po sobě pojmenovanou stezku s bustou u Grandhotelu Pupp a Goethovu vyhlídku

Ostatní:

Jean de Carro (1770 – 1857)

○ přijel do Karlových Varů v roce 1826 ve svých 56 letech

○ krátce na to se zde usadil a pracoval během lékařské sezóny jako lékař ○ stal se propagátorem nových druhů léčby a přímo lázeňského města ○ otevřel parní lázně a jeho literární činnost pomohla rozšířit lázeňskou klientelu ○ město po něm pojmenovalo sady, stezku (z ulice Ondřejská do sadů Jeana de Carro a vily Lützow) a na domě, kde pobýval, má pamětní desku

August von Lützow (1795 – 1872)

○ do Varů přijel v roce 1840 na léčbu a v roce 1846 se trvale přistěhoval ○ stal se městským mecenášem a pomohl vystavět mnohé stavby a objekty

○ Často se ale přel s městskou radou a často se radním vysmíval. Nejznámější jsou tyto dva příběhy:

■ v roce 1850 se rada inspirovaná legendou o založení Karlových Varů rozhodla postavit sochu jelena či pamětní desku u skály nad řekou

Teplou. Jejich nerozhodnosti využil von Lützow a na dané místo nechal vystavit sochu kamzíka. Poté argumentoval, že jakožto myslivec ví, že by takhle ze skály skočil akorát kamzík a nikoliv jelen.

■ Po hádce s městskou radou ohledně zamítnutí stavby lanovky od kolonády k jeho vile nechal otočit sochu kočky zadkem směrem k městské radnici. Druhá verze příběhu tvrdí, že to bylo kvůli nepovedené soše Karla IV. v blízkých sadech Jeana de Carro.

Vitrína 6: místa

V následující vitríně můžete vidět mnoho porcelánových kousků z 19. a 20. století s turistickými motivy. Velmi častými motivy na lázeňských pohárcích a porcelánu byly populární městské lokace v Karlových Varech.

Mezi nejčastější vyobrazení patří:

Mlýnská kolonáda

○ neorenesanční stavba od architekta Josefa Zítka dokončena roku 1881 zakrývá 5 pramenů. Zdobí ji 12 soch symbolizující jednotlivé měsíce a 124 korintských sloupů

Vřídelní kolonáda a Vřídlo

○ Vřídelní kolonáda měla během své historie 4 různé kolonádové komplexy ○ mezi nejznámější a nejčastěji vyobrazené patří neorenesanční litinová kolonáda z roku 1879 a železobetonová prosklená kolonáda otevřena roku 1975

○ konec litinové kolonády kolem roku 1938 má dvě verze:

■ místní Němci darovali kolonádu Adolfu Hitlerovi na válečné účely

■ kolonáda se nacházela ve špatném stavu a rekonstrukce by byla příliš nákladná a proto se kolonáda rozebrala

Lázeňské domy (Lázně III)

○ Lázně vystavěny v letech 1864-1866 ve stylu raného historismu

Sadová kolonáda a Blanenský pavilon (na místě Dvořákových sadů) ○ Sadová kolonáda vznikla v letech 1880-1881 jako promenáda pro litinový Blanenský pavilon (zbouraného v roce 1965)

Vyhlídky (Jelení skok, Goetheova vyhlídka, Mayerův Gloriet)
Kostely (kostel Máří Magdalény, pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla)

Zajímavými kousky této vitríny jsou kobaltově modré hrnky z 19. století na horní poličce, padělající znak vídeňské porcelánky.

Vitrína 7,8 + 10: KVIFF

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je největší filmový festival v České republice a nejprestižnější filmový festival ve střední a východní Evropě. Festival představí každoročně až 200 filmů z celého světa.

První ročník festivalu se konal v roce 1946 v Mariánských Lázních. Cena Křišťálový glóbus se poprvé udělovala roku 1948 a postupně měnila svůj design. V roce 1950 se festival plně přesunul do Karlových Varů.

V roce 1994, po 40 letech fungování festivalu pod socialistickým režimem, převzal organizaci festivalu tým vedený Jiřím Bartoškou a Evou Zaoralovou. Po pár letech se festival vrátil do popředí zájmu veřejnosti a získal zpět svoji prestiž.

V našich malých vitrínách č. 7 a č. 10 můžete spatřit festivalové hrnky od 35. do 57. ročníku Karlovarského festivalu, na kterých se každoročně podílí porcelánka Thun, sídlící v Nové Roli u Karlových Varů.

Součástí naší výstavy je i vzácná cena Křišťálový glóbus, která je k vidění pouze při vstupu do Velkého Sálu v hotelu Thermal během konání festivalu. Byla navržena v roce 2000 fotografem Tonem Stanem a předlohou byla Ema Černáková, druhá vicemiss České republiky z roku 2001. Soška je vyráběna v sochařském ateliéru Miloše Vacka a koule vybroušena v rukách sklářů firmy Moser.

SALÓNEK

Vitrína 9: Pomona od Romana Širokého

Roman Široký, narozen 10. 6. 1953 v Karlových Varech, je významným umělcem a malířem porcelánu. Má přes 30 let praxe v porcelánce Pirkenhammer u Březové a za svoji kariéru vytvořil předměty s vysokou řemeslnou úrovní, které byly darovány významným světovým osobnostem.

Naše vystavená váza je jedním ze sady 8 kusů těchto 4 dílných váz. S výškou 117 cm se jedná o největší vázy svého druhu vyrobené v Česku. Tvarem byly inspirovány vyráběnými vázami v březovské porcelánce Pirkenhammer a antickými motivy.

Její výzdoba a barva je kompletně malovaná ručně a tím pádem je váza ukázkou neuvěřitelného umu pana Širokého.

Formy na tyto vázy vyhotovil významný porcelánový umělec a designér Ladislav Švarc (1933 – 2018), který si svým malířským umem a porozuměním vlastností porcelánové hmoty získal všeobecné uznání.

Vitrína 11: Mattoni

Roku 1522 se objevují první písemné zmínky o minerální vodě z Kyselky, která se později v 18. století začíná stáčet a vyvážet do zemí Rakouska-Uherska v kameninových a hliněných lahvích. V roce 1852 pak hlavní zřídlo dostává název Ottův pramen, a to po návštěvě řeckého krále Otty I.

Následně si vývoz minerálky roku 1867 pronajímá od pánů z Neubergu, místních pánů nad Kyselkou, podnikatel Heinrich Kaspar Mattoni (1830 – 1910), který se později stává dvorním dovozcem minerální vody na císařský trůn ve Vídni. V roce 1873 je založena společnost Mattoni, koupena celá Kyselka a voda se plně začíná stáčet do skleněných lahví. Za své zásluhy byl Mattoni povýšen do šlechtického stavu.

Po smrti Mattoniho v roce 1910 skončilo zlaté období v Kyselce. Následovala válka a hospodářská krize. Během 2. světové války se Mattoni stala součástí společnosti Sudetenquell, která byla oficiální stáčírnou minerální vody pro jednotky SS. Po válce v roce 1945 byl podnik znárodněn a přešel pod státní podnik Západočeská zřídla, který sídlil v Karlových Varech.

Mezi lety 1991 – 1994 se firma dostává pod správu italské rodiny Pasquall, jedná se o návrat k česko-italské tradici. Rodina Pasquale privatizuje firmu a masivně investuje do modernizace. Skupina Mattoni 1873 je v současné době největším výrobcem

nealkoholických nápojů ve střední Evropě a expanduje i do Evropy jižní.

Vitrína 12: Becherovka

U zrodu Becherovky stál karlovarský obchodník Josef Vitus Becher (1769 – 1840), který získal a později vylepšil bylinnou recepturu od anglického lékaře Christiana Frobriga, se kterým se spřátelil.

V květnu 1807 začíná oficiálně první prodej Becherovky pod názvem English Bitter.

V roce 1838 přebírá výrobu a prodej Josefův syn Jan Becher (1813 – 1895). Zahajuje velkovýrobu, rozšiřuje prodej i do zahraničí a přesouvá výrobu Becherovky do továrny na Steinberkách (dnešní budova Becherplatz). Každou láhev dodnes zdobí jeho podpis.

V roce 1866 Janův švagr Karel Laube navrhuje pro Becherovku legendární design ploché lahve. Od roku 1907 mají lahve charakteristickou zelenou barvu, jak ji známe. V naší sbírce se nachází dvě čiré ploché láhve English Bitter.

Za vedení Gustava Bechera (1840 – 1921), od roku 1870, byl zaveden obchodní název Becherovka, a to kvůli rostoucímu počtu padělatelů a byla zahájena výroba ikonických porcelánových pohárků na Becherovku inspirovaných tehdejším tvarem pohárků lázeňských.

Podnik byl v roce 1945 zestátněn a rodina Becherů vyhoštěna do Německa. Ředitelka Hedda Becherová (1914 – 2007) byla státem donucena vzdát se rodinného receptu a Becherovka se stala státním podnikem. Hedda byla tím pádem posledním vlastníkem z dynastie Becherů.

V roce 2001 podnik získala francouzská firma Pernod Ricard a po více než 20 letech Becherovku kupuje polská skupina Maspex, která ji oficiálně vlastní od 1. května 2024.

Výrobní receptura je známa pouze dvěma lidem ze společnosti, výrobnímu manažerovi a výrobnímu řediteli. Tímto tajemstvím jsou doživotně smluvně vázáni a nemohou například společně cestovat. Výroba Becherovky se také musí uskutečňovat v Karlových Varech kvůli své vodě.

Vitrína 13: Pivovar Weber

V roce 1878 využil sládek z žateckého pivovaru Anton Weber (1842 – 1920) přílivu zaměstnanců v obci Rybáře, tehdy kvůli nově vzniklým porcelánkám a zakoupil majetek pro vystavení nového pivovaru.

V roce 1879 byla zahájena i dokončena stavba pivovaru a bylo vydáno povolení k vaření piva. První pivo bylo vystaveno 12. února 1880. V 90. letech už mělo karlovarské minerální pivo zastoupení v cizině a stalo se 14. největším pivovarem v Čechách.

Slibný rozvoj pivovaru zastavila 1. světová válka, kdy byla zastavena výroba z důvodu nedostatků surovin. K předválečnému stavu se výroba dostala až v roce 1929.

V roce 1945 byl pivovar znárodněn a majetek Weberů zkonfiskován. Od 60. letech byl pak postupně rekonstruován.

U příležitosti 15. MFFV roce 1966 uvedl pivovar na trh speciální 11° světlé pivo Karel (pro 12° pivo bylo pak užito označení Dukát, 10° pivo zůstalo pouze výčepním). Pivo bylo rychle oblíbené a pro velký zájem spotřebitelů se začalo s jeho celoroční výrobou. Koncem 80. let už činilo 89% celkové výroby.

V letech 1992 se pivovar stal závodem Plzeňského Prazdroje až do roku 1999, kdy byl pivovar uzavřen. V současné době čeká zchátralá stavba na zbourání.

Mezi zajímavé kousky v této vitríně patří dva porcelánové džbány na pivo, které se využívaly v podnikové restauraci Karlovarského pivovaru. Bylo jich vyrobeno 10 kusů.

Vitrína 14: Moser

V roce 1857 si svou dílnu otevřel rytec skla Ludwig Moser (1833 – 1916). V roce 1873 slaví tento talentovaný umělec úspěchy na světové výstavě ve Vídni, díky kterým se později stává dvorním dodavatelem císařského dvora Františka Josefa I.

V roce 1893 přebírá vedení sklářské hutě ve Dvorech, které byly nadále známé jako Sklárny Ludwig Moser a synové. Získává ocenění v Paříži, Miláně, dokonce i v Chicagu. V roce 1908 se stává dvorním dodavatelem anglického krále Edwarda VII. Moser byl také oficiálním dodavatelem skla pro papeže Pia XI., perského šáha, tureckého sultána i portugalského krále.

Po Ludwigově smrti v roce 1916 nastoupil do vedení jeho syn Leo Moser (1879 -1974), který firmu rozšířil a stal se průkopníkem nových druhů barevného skla. Během Velké hospodářské krize se společnosti moc nedařilo a v roce 1932 Leo odstoupil z vedení. Na konci 30. let musela rodina Moserů kvůli svému původu odejít do zahraničí.

Během vlády komunismu si Moser dokázal udržet skvělou pověst a větší nezávislost oproti ostatním firmám. Firma spolupracovala s mnoha významnými skláři, umělci a designéry a udržela si svoji mezinárodní prestiž.

Porcelán na Karlovarsku

Porcelán na území Karlovarska má dlouhou tradici, která se objevuje na konci 18. století. Jelikož je oblast Karlovarska bohatá na těžbu kvalitního kaolinu, hlavní surovinou nutnou k

výrobě porcelánu, stala se tak rodištěm mnohých významných porcelánek na českém území.

V roce 1792 vznikla na českém území první porcelánka, a to v Horním Slavkově. V roce 1794 je hrabětem Františkem Josefem Thunem založena porcelánka Thun v Klášterci nad Ohří, která je dodnes největší českou porcelánkou se sídlem v Nové Roli.

Nejstarší české porcelánky měly komplikované začátky, jelikož vídeňský císařský dvůr nepovoloval výrobu porcelánu po přibližně 20 let po založení továrny. Důvodem bylo omezení konkurenceschopnosti porcelánky ve Vídni (1718–1864) či nižší kvalita porcelánu. Po uzavření vídeňské porcelánky se stal proces získávání tohoto privilegia snažším. Krátce po uzavření vídeňské továrny v roce 1864 se objevují české padělky kopírující značku modrého štítu (často s lehkými úpravami).

Postupně bylo na celém území kraje a v severozápadních Čechách založeno mnoho nových porcelánek. Po 1. světové válce byl založen koncern Epiag (První porceláno-průmyslová akciová společnost), který zaštiťoval např. továrnu v Lokti, Dalovicích a Staré roli.

Za vlády socialismu se většina továren stala součástí státní společnosti Karlovarský porcelán, která jednotlivým porcelánkám dovolila, aby si ponechaly své značky.

Mnoho porcelánek ale nepřežilo období privatizace či následné hospodářské krize. Dnes z továren funguje zlomek toho, co dříve a výroba často nedosahuje původního stavu.

Vitrína 15: Porcelán západního Karlovarska

První dvě poličky jsou věnovány továrně v Lokti. Druhá polička je převážně věnovaná umělecké tvorbě Lokte do roku 1918.

Uprostřed vitríny se nacházejí květinové hrnečky z Louček u Lokte nebo souprava padělající vídeňský porcelán z Hor u Lokte (1890 – 1940).

Spodní police jsou věnovány porcelánce v Horním Slavkově a v Chodově, charakteristické pro svůj růžový porcelán. Zajímavými kousky jsou také štamprle a Becherovkové pohárky s motivy Dobrého vojáka Švejka.

Vitrína 16: Porcelán Stará Role

Tato vitrína je věnována továrnám ze čtvrti Stará Role. Významné kusy v naší sbírce jsou z porcelánek Moritz Zdekauer (1884 – 2018), Victoria (1883 – 1945) a Nowotny Alt Rohlau (1823 – 1884).

Horní dvě poličky jsou věnovány kusům továrny Moritz Zdekauer, vyrobených za doby Rakouska Uherska.

V dolní polovině vitríny se naopak objevují cibulákový a jednoduchý vykrajovaný talíř z Dílny Nowotny (do roku 1884). Spodní dvě poličky jsou věnovány porcelánce Victoria.

Vitrína 17: Porcelán Rybáře, Březová, Stružná

Věnováno porcelánkám Pirkenhammer v Březové (1803 – 1996), továrně JSK ve Stružné (1803 – 1997) a Carl Knoll v Rybářích (1848 – 1951). Nachází se zde náš nejstarší porcelán.

V první poličce se nachází porcelánový servis z 1. poloviny 19. století (1811 – 1846) s tištěnými německými hrady a památkami vyrobenými v Březové. Druhá polička obsahuje sadu bohatě zdobených hrnků, kombinující lesklé, matné a květinové motivy, vyrobených mezi lety 1875 – 1890.

V prostřední poličce se nachází sada porcelánu s malovanými domy z 1. poloviny 19. století (1828 – 1840) vyrobena ve Stružné (u Andělské hory).

Vitrína 18: Porcelán Dalovice, Klášterec nad Ohří a další

Nádhernými kusy v naší sbírce jsou například socha ženy a bohatě zdobená váza z Dalovické porcelánky z 19. století či nádobka ve tvaru elektrické svíce z 2. poloviny 20. století.

Dalším zajímavým kusem je mléčně modrá sada porcelánu z roku 1899 s tištěnými, zlatem lemovanými fotografiemi ve skvělém stavu. Výrobcem je zřejmě porcelánka Karla Knolla v Rybářích.

Vitrína 19: Lázeňské oplatky

Historie lázeňských oplatek sahá již do 18. století. Legenda praví, že v klášteře v Teplé chtěl kuchař udělat pro návštěvu dezert, a tak upekl z těsta na hostie tenké oplatky, které slepil cukrem, oříšky a kořením. Zákusek měl takový úspěch, že se rychle rozšířil po okolí.

Nejstarší zmínka o karlovarských oplatkách pochází z průvodce z roku 1788, přičemž v městské sbírce se nachází i oplatkové kleště z roku 1789. Původně měly oplatky průměr cca 13 cm.

Jedním z nejvýznamnějších výrobců oplatek se stala Barbara Bayer, která si v roce 1867 založila živnost Karlovarské oplatky – Barbara Bayer. V roce 1876 se v Karlových Varech

léčil příslušník pruského dvora, který si domů odvezl jedno balení oplatek. Krátce na to přišla objednávka z kanceláře císaře Viléma I. na jejich týdenní dodávku.

Její syn Karl rozšířil a zdokonalil výrobu. Stal se španělským, ruským, nizozemským, srbským, rumunským, bavorským a v roce 1899 také rakouským dvorním dodavatelem. Součástí naší sbírky jsou i dózy a krabička od Bayerových oplatek.

Po roce 1945 došlo k odsunu německých obyvatel, a tak většina místních pekařů skončila v transportech do Německa. Oplatkárny spadly pod státní správu. Jen v katastru města Karlovy Vary se jednalo o 86 oplatkáren/ pekáren karlovarských sucharů.

V roce 1949 se hlavní výroba oplatek přesunula do Mariánských Lázní a roku 1950 byl zřízen závod Kolonáda.

Na lázeňských oplatkách si pochutnával například ruský car Petr Veliký, Wolfgang Amadeus Mozart či známí básníci J. W. Goethe a F. Schiller. Dodnes se jedná o jeden z nejpopulárnějších lázeňských výrobků.

Vitrína 20: Mariánské a Františkovy Lázně

Mariánské Lázně a Františkovy Lázně jsou města v okrese Cheb a spolu s Karlovými Vary tvoří trojúhelník významných lázeňských měst, které byly v roce 2021 připsány na seznam Světového dědictví UNESCO. Ve sbírce máme předměty spojeny s historií či turismem. Jsou zde kameninové lahve zdejších pramenů, oplatkové dózy, či oplatkovače, pohárky a suvenýry.

Mariánské Lázně

Prameny v okolí byly objeveny mnichy z kláštera v Teplé v 13. století. Až koncem 18. století se klášterní lékař Jan Josef Nehr začal systematicky zabývat zkoumáním léčivých účinků pramenů.

V roce 1805 byl postaven první zděný dům pro lázeňské hosty nazvaný Zlatá koule. V roce 1812 vzniká z rozhodnutí tepelského opata samostatná obec Mariánské Lázně. Obec získala název “Mariánské” podle pramene, dříve nazývaného Smradlavý, který získal svůj název podle mariánského obrazu upevněného uzdraveným vojákem. Dne 16.11.1818 jsou Mariánské Lázně prohlášeny “veřejným lázeňským místem”.

Ve 20. letech 19. století nastal pod finanční podporou opata Reitenberga obrovský rozmach okolí. Z nehostinného bažinatého údolí se stalo parkové město s kolonádami, pavilony, altány, apod. Přijelo mnoho známých osobností a věhlas města rostl. V roce 1865 byly Mariánské Lázně povýšeny na město.

Zlatý věk lázní byl mezi lety 1870 – 1914, kdy vznikaly mnohé secesní přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kostelů atd. a přijíždělo více a více významných hostů.

Během 2. světové války byly Mariánské Lázně lazaretním městem a byly z velké části ušetřeny. Po poválečném odsunu Němců nastala výměna obyvatelstva, která přinesla chátrání části budov. Lázně připadly státu. V roce 1986 byla realizována Zpívající fontána.

V dnešní době město žije především lázeňstvím a cestovním ruchem.

Františkovy Lázně

V roce 1502 se objevují první písemné zmínky o léčivých minerálních pramenech v oblasti. Místní voda se prodávala i do Německa. V roce 1793 bylo město založeno císařem Františkem I. jako Ves císaře Františka a v roce 1807 byl úředně přiznán název Františkovy Lázně.

V roce 1865 byly Františkovy Lázně povýšeny na město. Lázně byly napojeny na železniční trať a získaly světový význam. Před 1. světovou válkou dosahoval město návštěvnosti až 20 000 pacientů a 80 000 lázeňských turistů.

Po 2. světové válce byly lázně znárodněny a rozvoj lázeňství zastaven. Znovu začal po revoluci v roce 1989. V roce 1991 přebrala většinu léčebných zařízení firma Lázně Františkovy Lázně s programem rekonstrukce všech lázeňských domů a o rok později bylo město vyhlášeno městskou památkovou rezervací.

A tohle už je konec :-).

Mnohokrát Vám děkujeme za návštěvu a doufáme, že se Vám návštěva našeho muzea líbila.